Obchod a reklama

   Na ochutnávce: „Ne, děkuji. Já jím dělenou stravu.”
   „Tak já vám ten závin rozdělím na víc kousků...”

   Říká lupič bankovní úřednici: „Domluvíme se nezávazně, nebo vás mám svázat?”

   Hledám ženu nebo dívku, trochu tlustou na polívku.

   „V masně mají kilo za dvacet korun!” vykřikl někdo na náměstí a všichni se tam okamžitě rozběhli.
   „A to se ani nezeptáte čeho?” pobaveně na to koukal neznámý. „No jak chcete... Doufám, že vám ty kosti budou chutnat!”

   V obchodě: „Je mi líto, pane Hudler, ale vaše reklamace nebyla uznána. Na té čokoládové oplatce se píše, že může obsahovat stopy ořechů.”
   „To vím také, ale vždyť je samá skořápka!”

   Prodám manželku - 1x dítě, 1x použitá. Zn.: 100% úspěšnost.

   Jakoubkovi si dali inzerát, že prodají koberec. Za několik dní hlásí uklízečka paní domu: „Paní Jakoubková, v pokoji čeká pán, který reflektuje na váš koberec.”
   „Jéžišmarjá, hned toho hnusáka vyhoďte, trochu to tam po něm utřete a koberec nechte venku vyschnout!”

   V železářství: „Máte šedesátky hřebíky?”
   „Máme, kolik?”
   „Kolik si strčte do prdele, já chci hřebíky!”

   Prodám plachty. Zn.: S normálníma ušima vypadám lépe.

   Bylo to v obchodním domě. Měl jsem nakoupeno hodně věcí a ta dáma za mnou ve frontě si přistrčila svůj nákup blízko k mému zboží. Vzal jsem jeden z těch rozdělovníků, co jsou u pokladny, a dal jsem je za své věci, aby nedošlo k omylu.
   Potom, co dívka u pokladny naskenovala všechno moje zboží, uchopila rozdělovník a hledala na něm čárový kód. A protože ho nemohla najít, zeptala se mě: „Prosím vás, nevíte, kolik tohle stojí?”
   Já jsem odpověděl: „Já jsem si to rozmyslel, nekoupím to.”
   „V pořádku,” řekla.
   Zaplatil jsem a odešel. Myslím, že vůbec neměla ponětí o tom, co se stalo.