Na vesnici

   Na vesnici: „Jak to děláte, paní Vaňková, že je vaše prádlo vždy tak čisté?”
   „Používám prací prášek!”

   Na vesnici: „Musím se ti přiznat, že tomu ani za mák nerozumím...”
   „A co za mariánku?”

   Stará Petrásková komentuje záletné chování přítelkyně sedláka Romana: „S tím svým rypákem si ani nemohl vybrat nikoho jiného než svini!”

   Naše ves je tak malá, že z autobusu musíme vystupovat prostředními dveřmi - přední i zadní jsou už mimo vesnici!

   Pozoruje turista klobouk nad vodní hladinou, jak se pohybuje sem tam. Ptá se pána vedle, co to je.
   „To víte, orat je třeba déšť, nedéšť!”

   Vesnický frajer řekl kamarádům, že s nimi večer nemůže do hospody, ale nakonec tam přišel.
   „Víte, měli jsme s rodinou drát, ale pak jsme se na to vykašlali,” vysvětluje ve dveřích.
   Jeden maník se ozve: „A co jste s tím drátem chtěli dělat?”

   Vidlákovi si koupili nového čuníka. Sotva se objevil na dvorku, získal si nečekanou oblibu u dětí a hned mu začaly vymýšlet jméno.
   „Být váma bych to nedělala,” radí jim maminka.
   „Proč?”
   „Kvůli estetice - nevypadalo by to moc dobře, kdybychom měli k obědu třeba Karla na smetaně...”

   Přijde starý horal k doktorovi a říká: „Slyšel jsem, že dokážete lidem pomoct při problémech s větry.”
   „Samozřejmě,” potvrzuje lékař.
   „Výborně,” mne si ruce horal, „včera mi totiž zbořily stodolu.”

   Ve večerním mrazíku popohání žena statkáře: „Franto, nažeň slepice do stodoly! Nastydnou jim vaječníky a nebudeme mít co k snídani.”

   Jeden vidlák poslal své bývalé holce dopis a v něm: „Moc mi chybíš, lásko moje, bylas moje kupa hnoje.”