Neštěstí a katastrofy

   Kapitán letadla oznámil cestujícím, že přestaly fungovat motory a za několik minut se všichni zřítí a zabijí. Vstane jedna dívka a zvolá: „Jsem ještě mladá a nechci tak brzy umřít. Najde se tu někdo, kdo by mi aspoň ještě dokázal, že jsem žena?”
   Vtom se zvedne ze sedadla nějaký mladík, rozepíná jeden knoflík za druhým, svlékne košili a povídá: „Tu máš, vyžehli ji.”

   Uprostřed letu dopravního letadla se pojednou ozve v amplionech příjemný hlas letušky, která cestujícím oznamuje: „To, co vidíte vpravo, je hořící motor. Ale z toho si nic nedělejte, máme ještě druhý. To, co vidíte vlevo, to je ulomené křídlo, ale z toho si nic nedělejte, máme ještě druhé, a proto můžeme pokračovat v letu! A to, co vidíte pod sebou, to nejsou obláčky, ale padáky nás, co se s vámi loučíme!”

   Řízení letového provozu v Bostonu zachytilo zprávu: „Zde let OK 13... máme značné problé... chází nám palivo, zbývá nouzová rezerva na 10 min... jsme asi tak 2000 km od pobře... sdělte instrukce!”
   Řídící letového provozu si to nechá přeříkat ještě jednou, zamyslí se a pak prohlásí do mikrofonu: „Opakujte po mně: Otče náš, jenž jsi na nebesích...”

   Letadlo, katastrofická situace bez východiska. Naděje na přežití žádná. Každou chvíli to spadne. Piloti posílají letušku k pasažérům, ať je na ten nevyhnutelný konec nějak připraví...
   Letuška (vesele, s širokým úsměvem na tváři): „Tak, teď si všichni vytáhnete cestovní pasy a zvednete je vysoko nad hlavou...”
   „Výýýborné, skvěle! Každý máte cestovní pas - nechybí nikomu, že ne?!”
   Chvíli se prochází a kontroluje: „Tááák, a teď si každý svůj pas otevře na stránku s fotografií... Máme to všichni?! Tak počkáme tady na paní... Dobře. Máme. Tááák, a teď si každý tu stránku odtrhněte, pečlivě srolujte do kornoutku a zasuňte si ji do zadku.”
   Jeden z cestujících: „No dovolte! To už je snad trochu moc, ne?!”
   Letuška zas na mikrofon: „Vysvětluju to tady pánovi a možná by to ostatní taky zajímalo - záchranářům se jinak hrozně blbě identifikují mrtvoly.”

   Boeing letí nad oceánem a přestanou mu pracovat všechny motory. Z reproduktoru se ozve hlas letušky: „Vážení cestující, není třeba se něčeho obávat, brzy přistaneme nouzově na vodní hladině. Přeji vám příjemné přistání a zároveň se loučím s těmi, kteří neumí plavat.”

   „Tos neviděl tu povodeň u nás,” vypráví švagrovi obyvatel postižené vsi, „řeka tekla tak rychle, že ryby v zatáčce vylétaly na břeh!”

   Hoří dům, vnikne do něj hasič a vynáší nádhernou dívku. Ta se k němu přitulí a děkuje: „Muselo vás to stát mnoho úsilí pro mne dojít.”
   „Ano, zvláště než jsem přepral čtyři kolegy, co vás chtěli zachránit také!”

   Vydal se do víru velkoměsta - a odneslo ho tornádo.

   Ze zásahu: Hasiči museli přihazovat seno, aby měli co hasit.

   Povídá dědeček vnoučatům: „Když jsem byl mladý, sloužil jsem ve válce.”
   Dětičky pokývají hlavou.
   „Taky jsem byl v Černobylu.”
   A dětičky pokývají druhou hlavou...