Vnoučata a prarodiče

   „Babi, proč sis dala vycpat toho kanára?”
   „Protože jsem ho měla moc ráda, Moničko.”
   „Ano? Tak to my si tě taky dáme vycpat!”

   „Můžeš mně, babičko, vysvětlit, jak se rodí děti?”
   „Jistě, Jeníčku. Tatínek má semínko a maminka zahrádku.”
   V tom Jeníček kývne hlavou a praví: „Ano, a soused má kolík.”

   Babička se ptá vnuka: „Tak co, Pepíčku, jak jde život?”
   „No, ujde to, jen s tvou dcerou jsou neustále problémy!”

   „Dědečku, vyprávěj mi své zážitky z války!”
   „Chlapče, to byla opravdová hrůza. Ani se mi o tom nechce mluvit. Ráno jsme tam byli já, četa, které jsem velel, a asi stovka partyzánů. Celý den se střílelo a střílelo a večer jsme byli naživu jen já a moje četa. Druhý den přišli noví partyzáni, zase se celý den střílelo a střílelo a zase jsme večer byli naživu jen já a moje četa. A tak to chodilo celou válku.”
   „Páni, dědečku, vy jste ale byli hrdinové! A co to bylo za četu, které jsi velel?”
   „Popravčí!”

   Zlobí se Pepíček na dědečka: „Ty nejsi tatínek mého tatínka - paní učitelka říkala, že náš praotec se jmenuje Čech!”

   „Klidně si pusť muziku,” řekla babička, „ale hlavně ji nedávej nahlas!”
   „A proč?” diví se Petr.
   „Protože to pak řve.”

   Pepíček tráví prázdniny u dědečka na vesnici.
   „Pepíčku, mohl bys mi dojít k pumpě pro vodu?” prosí ho jednou děda.
   „Jasně, dědo,” odvětí vnuk a vydá se na cestu.
   Za tři hodiny se vrátí a dědeček se na něj rozzlobí: „Kde jsi tak dlouho trajdal? Neřekl jsem ti, že mi máš dojít pro vodu?!”
   „Ale vždyť ti ji nesu,” brání se hoch. „Já za to nemůžu, že je nejbližší benzinka tak daleko!”

   „Babi, babi, já se bojím,” chytá se stařenky vyděšený vnouček, „tady je někde strašidlo!”
   „Neboj se, to je jen meluzína,” odvětí babička a ukáže obrovskou mezeru mezi svými zuby.

   „Neboj, Filípku, to nejsou čerti,” konejší vystrašeného kloučka babička, „to jsou jenom satanisti!”

   Babička s Pepíčkem čekají u přejezdu, až přejede vlak, když jí hoch zatahá za rukáv: „Podívej, babi. Ten vláček kaká!”