Vnoučata a prarodiče

   Jarda s Jendou šli babičce pro kopr a zbylo jim něco přes deset korun. Když se vrátili, babička jim velkoryse řekla, aby si to nechali. Protřelý Jarda okamžitě zareagoval: „Tak já si vezmu ty prachy, Jendo, a ty si vem ten kopr!”

   Chlapeček se ptá babičky v soudní síni: „Babi, proč se ten pán u toho stolu vepředu tak drbe?”
   Babička vysvětluje: „Víš, to je svědek.”

   Domlouvá babička vnoučkovi: „Vezmi si ten paralen, srazí ti teplotu.”
   „A co když to ubrzdí?”

   „Měl by sis vzít příklad ze své babičky, jak je čistotná!” domlouvá Jardovi maminka.
   „Dobře, tak od teďka si vůbec nebudu čistit zuby. Babička si je taky nečistí, protože má nasazovací!”

   Hádají se tři kluci, čí děda je nejnervóznější.
   První říká: „Můj děda je tak nervózní, že babička vůbec nesmí promluvit, jinak na ni hned křičí.”
   Druhý se přidá: „To můj děda, ten je tak nervózní, že k němu maminka vůbec nechce jezdit, protože seřve každého, koho vidí.”
   „Kluci, to nic není,” namítne třetí. „Můj děda je tak nervózní, že když se mu na brýle přilepila muška, pěstí si načtyřikrát zlomil nos.”

   „Babi, nechceš žvýkačku?”
   „Ježíšmarjá, Františku, a nalepí se mi někde v krku a udusím se, viď?!”

   „Aničko,” domlouvá vnučce babička, „koberci se neříká tě pích, ale tepich!”

   Filípek je u babičky na prázdninách a babička se chlubí do telefonu jeho mamince: „Filípek se u nás pořádně rozežral!”
   „Proboha,” zděsí se matka, „snad sis zase nespletla mýdlo s kyselinou?!”

   Loudí malá Anička: „Dědo, co to pořád cucáš? Dej mi taky!”
   „Nedám,” prohlásí neústupně děda, „to je můj zub!”

   Dědeček vypráví vnoučátkům před spaním pověst: „Byl jednou jeden řecký král...”
   „A pamatuješ si ještě, dědečku, jak se jmenoval?” skočí mu do řeči děti.
   „To si opravdu nevzpomenu. Bylo to už hodně dávno...”