Sourozenci

   „Tati, co myslíš, kam si mám před sestrou schovat tu čokoládu?”
   „Do sebe!”

   Šestiletý synek přiběhne za maminkou s brekem, že ho jeho malá sestřička tahá za vlasy. Maminka mu vysvětluje: „Přestaň brečet. Ona je ještě malá a neví, že tahání za vlasy bolí.”
   Synek odejde a za chvíli je zase slyšet pláč. Maminka doběhne do pokoje a vidí řvoucí holčičku, přičemž synek se na maminku nevinně podívá a říká: „Tak teď už to ví.”

   Rodiče odjeli do města nakupovat a Pepíček musel hlídat svoji mladší sestru. Jenže chlapec chtěl jít na ryby. Nakonec se rozhodl, že zvládne obojí. Večer povídá mamince: „Tohle už víckrát neudělám. Nechytil jsem vůbec nic!”
   „Ale no tak, Pepíčku, buď trochu trpělivý. Když jí to vysvětlíš, příště bude určitě potichu a nevyplaší ti ryby.”
   „Ale ne, o plašení nejde. Sežrala mi veškerou návnadu.”

   „Představ si, že ve škole není ani jeden záchod v provozu!” stěžuje si bratrovi Marek.
   „A co děláte, když vás to náhodou zastihne?”
   „Co asi? Hovna!”

   Pavel půjčí bráchovi deset korun a zarazí ho na odchodu: „Co se říká?”
   „Díky.”
   „Ne, vrátím ti patnáct!”

   „Moc šikovnej teda nejseš,” směje se sestra bráchovi. „Uplést náramek má být ruční, ne roční práce.”

   Malý Pepík si vyskakuje na staršího bratra.
   „Moc si nedovoluj, nebo ti dneska udělám kanadskou noc!” zastrašuje ho brácha.
   „A myslíš to vážně?” zeptá se Pepíček opatrně.
   „To teda myslím.”
   „Tak to jseš pak ten nejhodnější brácha na světě!” obejme ho mladší sourozenec. „Já už si přes tři roky marně přeju podívat se aspoň jednou na přímý přenos bojů o Stanley Cup!”

   Petra se ptá sestry: „Ty nabíjíš nabíječku?”
   „Ne, jak tě to napadlo?”
   „No, že je zapojená v zásuvce a nic v ní není.”

   Volá Petr v pokojíku na brášku: „Přihraj mi rukavice!”
   Brácha vezme hokejku, napřáhne - a přihraje...

   „Mám velký průšvih,” svěřuje se mladšímu bráchovi Jarča.
   „Tak velký snad zase ne,” povídá schovívavě bratříček, „vždyť se ještě ani nenarodil!”