Sourozenci

   Frajírek se houpe na zahradě na houpačce, trochu to přežene a vylítne z houpačky přímo na skleník.
   „Tak tohle je jeho specialita,” komentuje situaci brácha, „skleníkový efekt!”

   Dívka se v noci zavrtá pod peřinu a volá na bráchu: „Jirko, otevři dveře, je tu strašný vedro!”
   Po chvíli se ozve: „Tak, už jsem je otevřel.”
   „Dík. A ještě zhasni, aby sem nenalítali komáři.”
   „To nebude nutný - v předsíni žádní nejsou!”

   Deset hodin večer, dětský pokojík. Petr si ještě v posteli čte, ale jeho sestře už se klíží víčka.
   „Já už půjdu spát...” zívne.
   „Tak nazdar!”

   Stojí chlapeček u kanálu a pláče. Přijde za ním policajt a ptá se ho, co se mu stalo.
   „Spadl mi do kanálu chleba!”
   „S máslem?”
   „Ne, s bráchou!”

   Hádají se dva sourozenci, jaké jméno dají své nové zlaté rybičce. Sestra chce, aby to byla Péťa, ale bratrovi se to nelíbí a víc by se mu zamlouval Rambo.
   „No dobře,” řekne nakonec brácha, „tak se jí na to zeptáme.”
   Nakloní se k akváriu a ptá se rybičky: „Chceš se jmenovat Péťa, Rambo?”

   Baví se sourozenci: „Co myslíš, že by mi náš pan učitel řekl, kdybych ho oslovil soudruhu?”
   „Ano, pionýre?”

   „Dneska v noci se budou maminka s tatínkem milovat,” povídá Aničce Martínek.
   „Jak jsi to zjistil?” ptá se holčička.
   „Tatínek se šel osprchovat.”

   „Podívej, babička!” upozorňuje bratra na ulici Vašek.
   „Kde? Nikde ji nevidím.”
   „Taky není naše!”

   „Už jsem přišla na to, jak ráno vzbudit tatínka, aniž by nadával,” hrdě oznamuje sourozencům Anička.
   „Jak teda?” zajímají se děti.
   Anička říká, co vymyslela: „Zalepím mu pusu lepicí páskou.”

   Pavel hodí bratrovi z okna tričko a shora ho navádí, aby ho chytil: „Vedle... Ještě vedle... Dobře... Máš ho... Máš ho od bahna...”