Děti a rodiče

   V bytě zvoní telefon. Otec tří dcer to zvedne.
   „To jsi ty, žabko?” ozve se mužský hlas z druhého konce.
   „Ne, u telefonu je majitel rybníka!”

   „Chtěla jsem se vzdělávat, ale naši mi nechtěli koupit tu nejdůležitější učební pomůcku.”
   „A co jsi chtěla studovat?”
   „Autoškolu!”

   Pepíček se probudí s výkřikem: „Příšerné!”
   „Co se stalo?” ptá se ho máma.
   „Zdálo se mi, že hoří škola.”
   „To byl jen sen.”
   „No právě!”

   Ptá se Pepíček: „Tati, můžu se dívat na televizi?”
   Tatínek: „Ano, ale zapnout si ji nesmíš.”

   Pepíček nese plný ruksak jablek, maminka se ptá: „Odkud je máš?”
   „Od souseda.”
   „A on o tom ví?”
   „Jak by ne, vždyť mě honil!”

   Matka se ptá syna: „Pepíčku, co jsi se dnes naučil ve škole?”
   „Jak si zdřímnout s otevřenýma očima!”

   „Tati, co je to král parketu?”
   „To je člověk, který za svobodna leští parkety nohama a když se ožení, tak rukama!”

   Ptá se otec syna: „Co to tam gumuješ, Pepíčku?”
   „Pan učitel mi říkal, abych si co nejdříve opravil tu pětku!”

   Syn se doma učí gramatiku: „Tati, jaký je to čas: Maminka se potká se sousedkou?”
   „Ztracený, synku, ztracený!”

   Pepíček je první týden ve škole a hned dostane domácí úkol - naučit se počítat do deseti. Tak večer mamince odříkává: „Jedna, dvě, tři, čtyři, šest, sedm, osm, devět, deset.”
   Matka se ho ptá: „A kde jsi nechal pětku?”
   „V žákovské knížce!”