Světové války

   Banda esesáků honí partyzány. Ti se schovají k jedné babce. Esesáci doběhnou k babce a říkají: „Bábo, jsou tady partyzáni?”
   Babka: „Nejsou.”
   Esesáci: „Bábo, jestli lžeš, tak ti uřízneme obě nohy. Tak co, jsou tady partyzáni?”
   Babka: „Nejsou...”
   Esesáci babce uříznou obě nohy a odejdou. Vylezou partyzáni, koukají na babku a říkají: „Vidíte, lež má krátké nohy.”

   Sešli se při jubileu dva od Dukly: „Tady jsem přišel o ruku.”
   „A já o nohu.”
   Poslouchá je třetí: „Jděte do háje, já tady přišel o dva dny později, a tím pádem i o všechna vyznamenání!”

   Víte, jak zemřel Hitler?
   Trefil ho šlak, když mu přišel účet za plyn.

   Partyzáni chytnou Němce a začnou si je zapisovat.
   „Kak tibja zavut?”
   „Was?”
   „Hmm, tibja zavut Was.”
   Otočí se ke druhýmu: „I kak zavut tibja?”
   „Was?”
   „Oooo, bratja Wasovci. I kak zavut tibja?” otočí se k dalšímu.
   „Was?”
   Partyzán se naštve a jednu mu vrazí. Němec se chytne za bradu a zakňourá: „Warum?”
   „No vidíš, mě neoblafneš, píšu si Warum.”

   Byli jsme dva, já a Fero... Fero našel granát. Už jsme byli tři: já, Fero a granát. Najednou jsme uviděli plný žebřiňák Němců. A už jsme byli čtyři: já, Fero, granát a plný žebřiňák Němců. Fero hodil granát. Zůstali jsme dva. Já a plný žebřiňák Němců.

   Antek a Fantek vedou v hospodě silácké řeči: „Ty, Fantek, kdyby tu teď vlezl Němec, já bych mu dal! Já bysem ho tak dobil, že by letěl až kajsi zpátky ku Berlinu!”
   Fantek se nenechá zahanbit: „Antek, já by sem mu tež dal! Tak by sem ho domordoval, že by ho ani jeho muti nepoznala!”
   V tom vešel do šenku Němec. Antek a Fantek střelhbitě vletěli pod stůl a zakrývají se ubrusem. Antek šeptá: „Ty, Fantek, co to tu tak smrdí? Ty ses posral!”
   „Ja, ja, ale to já ne ze strachu, to já od zlosti!”

   Přijde Himmler za Hitlerem a povídá mu: „Mám super film na DVD.”
   Hitler na to: „Jak se jmenuje?”
   „Lidice.”
   „Tak mi je vypal.”

   Celé České země jsou na počátku 20. let 20. století mobilizovány, všechno člověčenstvo odváděno do války. V tu dobu oznámí nemilou zprávu také řezníkovi.
   „To si ze mě děláte srandu!” rozčílí se řezník. „Já a do války?! Vždyť jsem v životě nedržel žádný nebezpečný předmět v ruce!”

   Jde pán po náměstí, tam uprostřed sedí Heidrich a kolem něj spousta pneumatik.
   „Prosím vás,” osloví ho kolemjdoucí, „co to tady děláte?”
   Heidrich neodpoví, jen ukáže na ceduli u svých nohou, na které stojí: „Reinhard Heydrich - Říšský protektor.”

   Synek velitele koncentračního tábora si nechá na nádvoří u studny seřadit několik vězňů. Nakloní se nad studnu, chvíli do ní zírá a pak zavolá jednoho vězně: „Postav se na kraj studny, předkloň se a natáhni levou ruku.”
   Vězeň to udělá, klučina ho strčí a vězeň spadne do studny. Klučina se znovu nakloní nad studnu, chvíli do ní zírá a pak zavolá dalšího vězně: „Postav se na kraj studny, pokrč se v kolenou a odtáhni pravou ruku od těla.”
   Vězeň to udělá, klučina ho strčí a vězeň spadne do studny. Klučina se znovu nakloní nad studnu, chvíli do ní zírá a pak zavolá dalšího vězně: „Postav se na kraj studny, stůj vzpřímeně a zvedni obě ruce.”
   Vězeň to udělá, klučina ho strčí a vězeň spadne do studny. Takhle to dělá asi půl hodiny, než se otevře okno správní budovy. Z okna se vykloní jeho matka a volá: „Osvalde, nech už těch Tetris a pojď na oběd!”