Židé

   Jdou se čtyři Židi ve Španělsku podívat na býčí zápasy, ale mají jen tři vstupenky. Čtvrtý se tam nedostane, tak obchází arénu a po nějaké době se objeví u zbývajících tří uvnitř.
   „Jak ses sem dostal?”
   „Obešel jsem to kolem a vzadu je taková branka, koukám, jeden řekl toreador, a pustili ho dovnitř. Druhý řekl pikador, taky ho pustili. Tak jsem řekl Izidor, a jsem tady.”

   Khon se rozhodl, že pojede na návštěvu za svou rodinou do Izraele. Sbalí si pár věcí, sedne do auta a jede. Na hranicích ho nechají celníci otevřít kufr. Tam je v plátně zabalený obrovský obraz.
   „Co to je?”
   „Jak to, co to je, snad kdo to je. Klaus.”
   Proti tomu nemohli ani celníci nic namítat, tak ho pustili dál.
   Dojede na místo a předvádí rodině svůj dar. Rodina rozpačitě hledí na obraz a nejstarší se ptá: „Kdo to je?”
   „Jak to, kdo to je. Snad co to je? Platinový rám.”

   Víte, co je to totální recyklace?
   Když uděláte z mýdla Žida!

   Pan Roubíček jde po ulici a potká pana Khona, který si pořád opakuje: „To se mi vůbec nelíbí, všechno je obráceně, to se mi vůbec nelíbí, všechno je obráceně...”
   A tak se pan Roubíček zeptá: „Prosím jich, pane Khon, co se jim nelíbí, co je obráceně?”
   No a pan Khon mu odpovídá: „Dneska je celý svět vzhůru nohama, všechno je obráceně, Židé válčí a Němci obchodují!”

   Nápis na dveřích synagogy: „Vstoupíš-li dovnitř bez pokrývky hlavy, je to totéž, jako bys smilnil.”
   Pod tím připsáno tužkou: „Zkoušel jsem to, ale není to ono.”

   Kohn jde po ulici a pláče.
   „Co se jim stalo?” osloví ho Roubíček.
   „Ale, moje Sára je děvka.”
   „A podle čeho tak souděj?”
   „No, byl jsem na pár dní služebně v Brně, jednání proběhla dobře, tak jsem se vrátil o den dříve. Doma najdu Sáru v posteli s tím mladým příručím od Jajtelse. A to jsem prosím poslal předem telegram, že přijedu dřív.”
   „Nejsou smutnej, to ještě hned Sára nemusí bejt děvka. To mohl bejt jenom bordel na poště!”

   Za multimilionářem přišel mladý Žid: „Mám pro vás návrh, jak bychom oba mohli vydělat tři miliony dolarů.”
   „No, to nejsou malé peníze, co navrhujete?”
   „Slyšel jsem, že jste svojí dceři slíbil věno šest milionů. No, a já jsem ochoten vzít si ji za tři miliony!”

   Potkají se Khon s Roubíčkem a Khon říká: „Tak jak, Roubíček, co je nového?”
   A Roubíček odpoví: „Ale chudák moje tchyně, už to má taky za sebou.”
   Khon na to: „Ale nehovořej, vždyť ani nevím, že by měla funus!”
   „Ale vždyť taky neměla,” říká Roubíček. „Chtěli jsme ušetřit, tak jsme ji zakopali doma na zahradě.”
   Přijdou na zahradu a Khon se při pohledu na holou zadnici trčící ze záhonu zhrozí: „Poslechnou, Roubíček, to jste ji nemohli zahrabat hlouběji?!”
   A Roubíček odpoví: „Víte, Khon, možná maj pravdu, vypadá to sice trochu neesteticky, ale víte, jak se do toho nádherně staví kolo?”

   Kupé rychlíku jedoucího z Prahy do Brna, zcela sám sedí starší vousatý pán. Vlak zastavil v Kolíně a když se znovu dával do pohybu, otevřeli se dveře a do kupé vpadla asi tříletá holčina, plácla sebou a řvala. Za ní tam vletěl asi pětiletý kluk, který rovněž řval a byl pohlavkován starým Židem, jenž nadávaje usedl na sedadlo.
   Starý pán vyskočil a rozhodně povídá: „Pane, jsem strašně nervózní!”
   „Co je mi do toho, že sou voni nervózní,” odseknul Žid.
   „Povídám, že jsem strašně nervózní a neodejdete-li okamžitě s těmi dětmi pryč, způsobím vám velkou nepříjemnost!”
   „Nepříjemnost? Cha! Cha! Mojí starý se narodily dvojčata, a mám za ní přijet do Prahy - sed sem si do vlaku do Brna, holka se mi pokadila, kluk sežral jízdenky, tak jakou mi voni můžou udělat nepříjemnost?!”

   Starý Žid Kohn v New Yorku telefonuje do Kalifornie, když najednou z ničeho nic je hovor přerušen. Kohn se rozčiluje: „Operátore! Okamžitě mě znovu spojte!”
   „Je mi líto, pane, ale budete muset hovor uskutečnit znovu.”
   „Co to po mně chcete? Koukejte mě znovu spojit!”
   „Je mi líto, pane, budete muset znovu zavolat.”
   „Operátore? Víte co? Vezměte telefon a strčte si ho do prdele!” A Kohn práskne sluchátkem.
   O dva dny později někdo zvoní, Kohn otevře a venku stojí dva urostlí montéři a jeden z nich říká: „Jdeme vám vymontovat telefon.”
   „Proč?”
   „Protože jste slovně napadl operátora č. 28, což je porušení smluvních podmínek naší společnosti. Ale kdybyste chtěl zavolat a omluvit se, ještě vám telefon na chvíli necháme.”
   Kohn vezme telefon, vytočí číslo na operátora a povídá: „Dejte mi operátora 28. Haló, to je operátor 28? Pamatujete se na mne? Před dvěma dny jsem vám řekl, abyste si vzal telefon a strčil si ho, víte kam?”
   Khon se významně odmlčí. „No, tak se připravte. Už vám ho nesou!”