Pohádky

   Plave chlápek v rybníku a najednou uslyší tenký hlásek: „Plus dvě nebo minus dvě?”
   Nevnímá to a plave dál. Po chvilce zase: „Plus dvě nebo minus dvě?”
   Chlápek se naštve a řekne: „Plus dvě.”
   Vyleze z rybníku a zjistí, že má čtyři koule. Tak si řekne: Vlezu zpátky a řeknu minus dvě. Vleze do vody a ozve se: „Plus čtyři nebo minus čtyři?”

   Rybář vytáhl zlatou rybku. Prý ať ji pustí, že mu splní tři přání. Chtěl být bohatý, mít krásnou ženu a být slavný. Když se ráno vzbudil, kouká - všude zlato, luxus. Otevřou se dveře, vstoupí krásná žena, přijde k posteli, políbí ho na čelo a říká: „Vstávej, Ferdinande, musíme do Sarajeva!”

   Jde kluk po břehu řeky a vidí zlatou rybu, jak se plácá v bahně.
   „Hoď mně zpátky do vody, splním ti tři přání...”
   Hodí ji do vody, rybka připlave ke břehu a ptá se ho: „Co by sis přál?”
   „Vodpluj!”
   Rybka se vzdálí, doplave zpět, znova se ho ptá, co by si přál.
   „Nevotravuj!”
   „Už jsi promrhal dvě přání, máš ještě jedno, dobře si to...”
   „Zdechni!”

   Na dálničním mostě dvě dívenky hází na projíždějící auta kameny. Ta zlá způsobila tři havárie, ta dobrá osm, a tak opět dobro zvítězilo nad zlem!

   Princ ke královi: „Pane králi, splnil jsem své slovo, zde v pytli jsou tři dračí hlavy.”
   „Děkuji princi, i já plním slovo své. Zde v pytli je ruka a srdce princezny!”

   Jde Honza po cestě a potká kouzelného dědečka. Ten ho požádá o jednu buchtu.
   „No dobře,” povídá Honza, „dám ti buchtu, když vypiješ kýbl vody.”
   Tak dědeček vypije kýbl vody.
   „Tak dáš mi tu buchtu?”
   „Jo, dám ti ji, ale musíš vypít ještě jeden kýbl vody.”
   A tak dědeček vypije ještě jeden kýbl vody.
   „Tak dej mi už tu buchtu,” žadoní děda.
   „Tak jo, poslední kýbl vody a buchta je tvoje.”
   A tak dědeček vypije kýbl vody.
   „Tak co, dědku, chceš buchtu?” povídá Honza.
   „Ani ne.”
   „No vidíš, žízeň jsi měl a ne hlad.”

   Stařec chytne zlatou rybku a hodí ji zpátky do vody. Ta se za chvíli vynoří a říká: „Za to, že jsi mě nechal naživu, ti splním tři přání.”
   „Neotravuj, já jsem kouzelný dědeček.”

   V pohádkovém lese: „Copak je to tady za modrou houbu?”
   „Neblbni, to je přeci Šmoulinka.”

   Je ráno. Sluneční paprsky pronikají do zámecké komnaty. V posteli se rozvaluje tlustý žabák a spokojeně pokuřuje. U postele se krčí zmuchlaná princezna a kvílí: „Ty jsi mi lhal!”

   „Tak se mi zdá, že jsi to kouzlo nějak špatně zformuloval, kouzelný dědečku,” zlobí se mladý kníže. „Já chtěl princeznu, ne být princeznou!”