Náboženství

   Jeptišky se rozhodly, že se vypraví na cestu do Svaté země. Když se vrátily, dozvěděl se o jejich výpravě sám biskup a zavolal si k sobě matku představenou: „Tak vyprávěj, má dcero, jak probíhala vaše pouť.”
   „Byla to velmi těžká cesta, monsignore. Pán na nás seslal mnoho nástrah, ale všechny jsme je ve zdraví překonaly.”
   „A jaké nástrahy máš na mysli?” ptá se biskup.
   „Ty nejtěžší, otče. Jen co jsme se nalodily, námořníci se opili a hned první noc nás všechny znásilnili. Tedy až na sestru Angeliku.”
   „Ó, můj Bože!” křižuje se biskup.
   „A to není všechno,” pokračuje matka. „Po několika dnech naši loď přepadli piráti a všechny námořníky pozabíjeli. To je určitě Pán tak potrestal za jejich hříchy. A nás všechny znásilnili. Tedy kromě sestry Angeliky.”
   „Ach, Mon Dieu!” povzdychne si biskup.
   „Ale to ještě není všechno,” říká matka představená. „Hned další den přišla hrozná bouře a ta nás zahnala k pobřeží Afriky, kde loď ztroskotala. Všichni piráti zahynuli, ale my se všechny zachránily. Tři dny jsme putovaly pouští, až jsme narazily na tlupu kočovných beduínů. A ti nás všechny znásilnili.”
   „Všechny?” ptá se biskup.
   „Kromě sestry Angeliky,” odpoví matka představená.
   „Promiň, dcero, že se tě vyptávám na tak hrozné zážitky, ale jak to, že dcera Angelika vždy zůstala uchráněna. To je tak ošklivá?” zajímá se biskup.
   „To ne, monsignore,” odvětí matka. „Ale ona nechtěla!”

   Při křtu v kostele se ptá kněz rodičů: „A jak se bude chlapeček jmenovat?”
   „Karafiátoslav,” oznamují šťastní manželé.
   „Ale to přece nejde,” namítne kněz.
   „Proč ne?” odporuje pár. „Když se naše dcera může jmenovat Růžena...”

   Mladý kněz měl před prvním kázáním trému, a tak mu starý farář poradil, aby si dal na kuráž deci vína. Po kázání se mladý přišel zeptat, jak se to starému líbilo, a ten pokrčil rameny: „No, napoprvé to nedopadlo nejhůř, ale stejně jsi se dopustil tří chyb. Předně jsem ti řekl deci a nikoliv litr. Dále... Máří Magdaléna nebyla nevěstka, ale byla zneuctěna. A třetí chyba: Na závěr se říká Amen, a ne Ahoj!”

   Jede papež Afrikou a najednou zahlédne, jak v řece žere krokodýl černocha. Nechá si zastavit, aby mu pomohl, když vtom vyběhnou z křoví dva běloši, krokodýla utlučou a černocha i krokodýla vytáhnou na břeh.
   Papež to vidí a praví: „Pánové, to bylo výborné, jak jste pomohli bližnímu svému, i když je jiné barvy pleti, a že ty řeči o rasismu v Africe nejsou pravdivé. Výborně, budu se za vás modlit!” Nasedne do papamobilu a odjede.
   Ti dva stojí na břehu, dívají se za ním, a po chvíli jeden povídá: „Kdo to byl?”
   „To byl přece papež!” poučuje ho druh.
   „A kdo to je?”
   „No, to je zástupce Boha na zemi!”
   „Ty, prosím tě, a ten Bůh je kdo?”
   „Ty to nevíš? To je ten nejvyšší, všemohoucí a vševědoucí!”
   „No, možná že je vševědoucí, ale o tom, jak se loví krokodýli, nemá ani páru!”

   Umře Žid a jde do nebe. Tam na něj čeká Svatý Petr a provádí ho přes celá nebesa. Na jednom místě Svatý Petr udělá: „Psst!”
   „Proč?” diví se Žid.
   Svatý Petr vysvětluje: „Na druhé straně jsou křesťani a myslejí si, že jsou tu jediní!”

   Z nebe sestoupil a svou věrnou dušičku oslovil: „Dcero, já jsem Pán Bůh.”
   „Těší mě,” odvětila věřící. „Já jsem Božka.”

   Slavná herečka skonala v mladém věku a v celé své kráse vstoupila do ráje. Ujal se jí sám svatý Petr a doprovázel ji vyhrazenou cestou k rajskému oddělení pro nevinné ženy, chráněnému před vetřelci hlubokým vodním příkopem.
   „Tady na té úzké lávce musíš být velmi opatrná,” připomínal jí důrazně nad příkopem. „Běž napřed a přísně se střež jakékoliv hříšné myšlenky, nebo spadneš dolů a cesta do ráje ti zůstane provždy uzavřena.”
   Herečka nebere jeho výstrahu vážně. Lehce si vykračuje, vlní se v bocích a rozverně kroutí zadečkem, jak byla zvyklá před kamerou. Udělá jeden krok, pak druhý, třetí... A najednou to dole za ní hlasitě žbluňkne!

   Svatý Petr se rozhodne zjistit, jak jsou na tom pražští studenti při přípravě na zkoušky. Povolá tedy anděla, ať zjistí, co se dole děje. Je měsíc před zkouškami a anděl hlásí: „Medici se učí, ekonomové a právníci chlastají.”
   Týden před zkouškami: „Medici si už opakujou, všechno umějí, ekonomové začínají číst skripta a právníci chlastají.”
   Večer před zkouškami: „Medici jsou už naučení, umí to pozpátku, ekonomové dočetli taktak Samuelsona a právníci se modlí.”
   Svatý Petr nastraží uši: „Modlí, říkáš? No tak to jim pomůžeme!”

   Povídají si cestou do nebe dvě dušičky, matka a syn.
   „Chtěla bych, abys mi odpustil. Měla jsem při tom pečení pečlivěji hlídat plyn. Nemuselo k žádnému výbuchu dojít,” vzlyká první.
   „Ty za to nemůžeš, mami,” odvětí smutně druhá. „Já jsem vinen. Omylem jsem ti vypnul plyn, tak jsem ho zase rychle zapnul...”

   Dva faráři sedí v pěkném počasí po šichtě na lavičce před farou a popíjejí mešní víno.
   „Co myslíte, bratře,” prohodí otec Štěpán. „Dožijeme se toho, že Vatikán vydá dekret o zrušení celibátu?”
   Otec Patrik praví: „Já myslím, bratře, že my ještě asi ne. Ale naše děti už určitě!”