Náboženství

   Ateista rybaří na jednom skotském jezeře, když najednou jeho člun napadne lochnesská příšera. Jedna rána ocasem a chlápek i s člunem vylétl deset metrů do vzduchu. Příšera otevřela tlamu, aby ho chytla. On v úděsu zařval: „Ach, Bože, pomoz mi!”
   Z nebe se ozve hromový hlas: „Myslel jsem, že ve Mne nevěříš!”
   „Ale notak, Bože, nech toho! Před dvěma minutama jsem nevěřil ani na lochnesskou příšeru!”

   Jede takhle kněz ve vlaku a všimne si, že vedle něho sedí rabín: „Rabi, je to pravda, že vám vaše víra zakazuje jíst vepřové?”
   „Ano, otče, je to pravda.”
   „A jen tak čistě mezi námi, už jste to někdy porušil?”
   „Musím se přiznat, že jsem jednou okusil slaninku.”
   Jedou chvíli mlčky dál a pak se zeptá rabín kněze: „A je pravda, že vy duchovní máte ve vaší víře zapovězeno poznat ženu?”
   „Ano, to je pravda.”
   „A upřímnost za upřímnost: Už jste to někdy porušil?”
   „Jak stojí Bůh nade mnou, přísahám, že ještě nikdy jsem takto nezhřešil.”
   „No vidíte, to je mnohem lepší než slaninka.”

   Kněz prodává koně, a protože chce ve všem zůstat věrný církvi, naučil koně, aby se na povel: „Díky Bohu”, rozešel nebo zrychlil a na povel: „Amen”, zastavil. Muž, který má o koně zájem, by se na něm chtěl projet, a tak zavelí: „Díky Bohu”, pak znovu a ještě jednou, až kůň běží plným tryskem. Vtom před sebou vidí propast, ale najednou si nemůže vzpomenout, jak koně zastavit. Zkouší různé povely, avšak všechno je marné. Těsně před propastí vykřikne: „A je se mnou amen!”
   Kůň jako zázrakem zastaví, a muž si uleví: „Díky Bohu...”

   Byl jeden farář a ten šel do Říma, tam objevil spoďáry a hned si je koupil. A koupil také další pro ostatní bratry. Cestou ho však spoďáry začaly tlačit, a tak si je sundal.
   Když se vrátil, potkal jeptišku a ta se ho zeptala: „Co jste v tom Římě objevil?”
   On si nadzvedl šaty a říká: „Tohle, a dalších dvacet mám v kufru.”

   „Víte, proč tak málo farářů jezdí mercedesem?”
   „Protože ten stojí nekřesťanské peníze.”

   Jede jeptiška ve vlaku a přistoupí dáma v nádherném kožichu. Jeptiška zbloudivší z cest Páně a střídmosti se osmělí a zeptá se: „Promiňte, ale prosím vás, kolik stál ten krásný kožich?”
   Dáma se lehce pousměje: „Jednu noc lásky...”
   Dáma o něco později svlékne kožich a objeví se nádherný briliantový náhrdelník. Jeptiška zvědavá jak kostelní myš zase nevydrží pokušení, které jí Bůh přichystal, a zeptá se na jeho cenu.
   „Dvě noci lásky...” odpoví ona dáma.
   Dáma si stáhne i rukavičky a na ruce má decentní, ale přesto nádherný prsten. Přidrzlá jeptiška dávno zbloudilá tisíce kilometrů od cest připravených Boží prozřetelností se zase ptá.
   „To byly tři noci lásky,” zní odpověď.
   Večer jeptiška rozjímá ve své cele a ozve se zaťukání. Jeptiška se zamýšlí a řekne k zavřeným dveřím: „Víte co, otče... jděte do prdele s těma svýma karamelkama!”

   Hádají se věřící, nevěřící a Žid o to, co je nejrychlejší. Věřící říká, že je to myšlenka, nevěřící, že je to světlo a Žid, že je to průjem. Věřící s nevěřícím se ptají, proč průjem.
   Žid povídá: „Než jsem stačil pomyslit, než jsem rosvítil... a zbytek si domyslete.”

   V kostele zjistil kněz před mší, že nepřišel varhaník. Požádal proto cikána, aby bohoslužbu podpořil na housle.
   Kněz káže: „Pane Bóže, přistup k nám!”
   Cigán na to: „Já ti za klobůček pierko dám.”

   Slyšeli už jste o těch kostelních hodinách, co se zasekly v celou a bily pak nepřetržitě dva dny?

   Přijde farář utěšovat Pepu, kterému umřela manželka, a najde ho s flaškou rumu: „Toto je, synu, tvá jediná útěcha?”
   „Kdepak, ve skladu mám ještě dvě bedny!”