Kultura a umění

   Ženská přijde k věštkyni a ptá se, co se zítra stane. Věštkyně povídá, že její manžel druhý den zemře. Paní zklamaně: „To já už vím, ale radši mi řekněte, jestli půjdu do basy.”

   Dohadují se tři filozofové o tom, co je na světě nejrychlejší. První říká: „Nejrychlejší je přeci světlo.”
   „Kdepak, milý pane kolego, myšlenka - ta je přeci nejrychlejší...” povídá druhý filozof.
   „Tedy nerad bych vypadal jako negativista, pánové,” vstoupí do debaty třetí filozof, „jsem si však jist, že naprosto nejrychlejší je průjem... No považte - tuhle jsem v noci dostal průjem a než jsem stihl rozsvítit nebo něco vymyslet, tak jsem se posral!”

   Princ ke královi: „Pane králi, splnil jsem své slovo, zde v pytli jsou tři dračí hlavy.”
   „Děkuji princi, i já plním slovo své. Zde v pytli je ruka a srdce princezny!”

   „Táto, tobě to včerejší zelí nějak nesedlo... Áááá!”
   Naše TV uvádí - Mars útočí!

   „Haló, je to 44 444? Zavolejte prosím 155, nejde mi vyndat prst z číselnice telefonu!”

   Byl jeden farář a ten šel do Říma, tam objevil spoďáry a hned si je koupil. A koupil také další pro ostatní bratry. Cestou ho však spoďáry začaly tlačit, a tak si je sundal.
   Když se vrátil, potkal jeptišku a ta se ho zeptala: „Co jste v tom Římě objevil?”
   On si nadzvedl šaty a říká: „Tohle, a dalších dvacet mám v kufru.”

   Kdosi v telefonu: „Vy jste si objednal buzení telefonem na 6:30?”
   Rozespalý hlas: „Eeeeech... ano...”
   „Tak šup, honem ven z postele, je půl deváté!”

   To takhle Víťa Kožený chytá na Bahamách ryby a tahá jednu za druhou... Když tu najednou vytáhne rybku zlatou. Hodí ji do kýble a tahá dál. No a z kýble se ozve: „No, Viktore, já jsem přece zlatá rybka, co takhle tři přání?”
   Viktor se na ni podívá a odpoví: „No dobře, tak co chceš?”

   Jedou atomoví fyzici vlakem, a vtom jeden řekne: „Tři.” a všichni se začnou řehtat.
   Pak se uklidní, a jiný řekne: „Pět.” a zase se všichni složí smíchy.
   Vzápětí další řekne: „Jedenáct.” a vypadá to, že smíchy prasknou.
   Pánovi, co sedí naproti, je to divné, tak se jich ptá: „Prosím vás, čemu se to smějete?”
   „No, my známe některé vtipy tak dobře, že jsme si je očíslovali, a už je nevykládáme celé, řekneme jen číslo vtipu a to stačí.”
   „Aha, a můžu si to taky zkusit?”
   „Jasně...”
   Tak se pán nadechne a povídá: „Čtrnáct.”
   Nic, ani úsměv.
   Tak si řekne, ten asi nebyl dobrý, zkusíme jiný: „Devět.”
   Zase nic, koukají se na něj divně.
   Tak vsadí na tutovku a povídá: „Tři.”
   Kamenné ksichty.
   Tak se ptá: „Vždyť jsem na konec říkal i vtip, který se vám předtím líbil, proč jste se nesmáli?”
   „No, když vy to neumíte tak podat!”

   „Víte, proč tak málo farářů jezdí mercedesem?”
   „Protože ten stojí nekřesťanské peníze.”