Láska a něžnosti

   Mladá slečna něco poznamenala na adresu nelibého pachu, linoucího se z úst jejího staršího milence. Zkušený ženáč nelibě prohlásil: „Každý měsíc, když dostanu výplatu, zaplatím dluhy a zbyde mi hovno. A z toho hovna musím i s manželkou vyžít celý měsíc... Tak se nediv, že mi smrdí z pusy!”

   „Říká se sice, že láska nezná stáří,” povzdechl si prošedivělý padesátník, „ale buďte si jisti, že vaše láska ho zná!”

   Dva gayové jdou po ulici a najednou jeden z nich zpozorní: „Proboha, můj starý hovoří s mým milencem!”
   „Propána,” vyhrkne druhý homosexuál, „chtěl jsem říct totéž!”

   V obřadní síni: „Pane starosto, představuji vám snoubence, kteří požádali o uzavření sňatku.”
   „Krucifix, zase jsem zapomněl, jestli je nevěsta Aleš nebo Jára!”

   Buzík sedí v kostele, okolo jde pomocník faráře a mává kadidlem. Přejde jednou, přejde podruhé a když jde potřetí, buzík to nevydrží a povídá: „Bacha, hochu, hoří ti kabelka!”

   „Ty mi příště někoho dohazuj,” vyčítá příteli Bořek. „Řekl jsem jí, puso a ona mi vlepila facku, protože byla němá!”

   Prohlásil: „Jestli mne odmítneš, umřu.”
   Ona ho odmítla. Za šedesát let opravdu umřel.

   Starý džentlmen se zastal mladé dívky, ke které se donesla sprška nelichotivých slov od pubertálního přítele.
   „To víte, já jsem ze staré školy,” prohodil džentlmen k dívce.
   „Už jsem si všimla,” znechuceně odvětila nevděčná teenagerka. „V té vaší staré škole vám asi musela spadnout cihla na hlavu!”

   Před svatbou přijde ženich za knězem, otevře peněženku a říká: „Otče, podívejte se, něco od vás potřebuji. Tady je tisíc korun a byl byste tak laskav a ve své řeči vynechal ten nemoderní slib věčné lásky a věrnosti?”
   „Ale, synu, proč ne.”
   Kněz se podívá na peníze, sbalí je a hotovo. Začne obřad a dojde k místu, kdy si nevěsta a ženich mají vyměnit sliby. Duchovní se zhluboka podívá ženichovi do očí a praví: „Ptám se vás, ženichu, slibujete poslouchat svou ženu na slovo, plnit její každá, i nejtajnější přání, servírovat jí snídani až do postele, plazit se před ní po kolenou a nyní ji slavnostně políbit nohu?”
   Ženich čumí jak vrata, ale co mu zbývá, plný kostel lidí, tak poklekne, políbí ženě nohu a slavnostně přísahá. Po obřadu letí za knězem, teď už jako manžel a zlobí se: „Prosím vás, můžete mně vysvětlit, co to mělo znamenat?! To vás moje nabídka tak urazila? To jste mě musel před tolika lidmi zesměšnit?!”
   „Ale ne, prosím vás,” odvětí kněz, „mě vaše nabídka vůbec neurazila.”
   „Ne? Tak proč jste mi to, pro Pána Boha, udělal?”
   „No, proč? Protože mi vaše manželka udělala lepší nabídku!”

   Před obchodem s dámským prádlem říká Eriček Vášovi: „Vášo, kup mi, prosím tě, tu krásnou dámskou soupravičku.”
   „Eričku,” odvětí smutně přítel, „vždyť víš, že nemáme penízky.”
   „Prosím, prosím, kup mi ji,” naléhá Erik, „já budu večer vášnivý!”
   „Dobře, já ti ji teda koupím,” souhlasí přítel, „ale pamatuj si, že k MDŽ už nic nedostaneš!”