Láska a něžnosti

   Kluk běží po ulici a uvidí dívku svých snů, narazí do lampy a udělá si otřes mozku. Druhý den ji zase uvidí, zakopne a při pádu si zlomí ruku. Třetí den se na svou bohyni zadívá, nedá pozor na cestu a zvrkne si kotník. Následující den se ocitnou tváří v tvář, ona se na něj starostlivě podívá - obvázaná hlava, na ruce sádra, zafačovaný kotník - a říká: „Kdo ti tohle udělal?”

   „Slibujete, že si zůstanete navždy věrní?” tázal se snoubenců oddávající kněz.
   Ženich pohlédl na svoji nastávající a netaktně poznamenal: „Ona ani jinou možnost nemá...”

   „A kolik vám je, paní Horáčková?”
   „Padesát.”
   „Neříkejte - ani na to nevypadáte!”
   „I vy lichotníku...”
   „Kdo vám lichotí - vypadáte nejmíň na sedmdesát!”

   Ona: „Miláčku, ty máš ale přízvuk... Kde ses naučil francouzsky?”
   On: „Nikde, já tak jenom nadávám.”

   Věkově nevyvážený milenecký pár: na jedné straně magické nuly, na druhé straně magické sedmičky.

   Mladý muž potká v parku krásnou dívku. Přisedne si k ní na lavičku a ona se ho zeptá: „Kolik je ti let?”
   „Devatenáct,” odvětí mladík, „a kolik tobě?”
   „Jseš nějakej divnej, ne?” zamračí se holka. „Vždyť se ani neznáme!”

   Pán si stěžuje své mladé přítelkyni: „Vždycky když jsem s vámi, trpím skoliózou.”
   „Jak to myslíte?” podiví se kráska.
   „Jednoduše, prohne se mi peněženka.”

   Před svatbou: „Seděla u vody, trhala jahody...”
   Po svatbě: „Seděla u vody, já trhal jahody...”

   „Byl jsem u tvého otce a sdělil mu, že bez tebe nemohu žít,” oznamuje mladík své milé.
   „A on?” zajímá se děvče.
   „Řekl, že můj pohřeb klidně zaplatí!”

   „Ne, tvoje ploché nohy mi nevadí,” oznamuje dívce přítel na odchodu, „ale ten tvůj plochej hrudník mě sere!”