Lázně

   Telefonuje pacientka z lázní přítelkyni: „Představ si, Julčo, že už jsem shodila tři kila!”
   „To je vynikající, jenže při tvé váze znamenají tři kila asi tolik, jako stokorunová sleva z ceny mercedesu...”

   Mezi přítelkyněmi: „To bylo letos v létě skvělé. Nedovedeš si představit, jak jsem v těch Luhačovicích byla obletovaná.”
   „Cože, tak i tam bylo tolik much a komárů?”

   Manžel vyprovází manželku do lázní. Když je manželka už ve vlaku, volá na ni: „Buď mi v těch lázních věrná!”
   „Cože? Neslyším!”
   „Buď mi v těch lázních věrná!”
   „Neslyším!”
   „Ať tě pojebou celé Karlovy Vary, ty krávo hluchá!”

   Petr volá domů z lázní: „Promiň, mami, že jsem nezavolal, ale byl jsem na výletě v lese a neměl jsem signál. Šlo to, až když jsem vylezl na vysílač.”
   „A proč jsi mi tedy nebrnkl potom?”
   „Protože to bylo kluzké a já jsem byl v momentě dole!”

   „Vy jste mi dala do vířivky pěnu?” ptá se v lázních dítě bez nohou.

   Jak to bývá na výletech, táborech a jiných různých pobytech, i v lázních se bodují pokoje. Takoví obodovávači nemusí být vždy zcela tak poctiví, a přece jen nějaká ta sladkost vždycky potěší. Jeden pokoj měl vytrvale nízké hodnocení a do jisté míry to bylo i tím, že nikdy nic nikomu nedal. Až jednou se to změnilo a překvapení bodováci nevěděli, co říct, když dostali lahodné sušenky. Nakonec, když všechno snědli, se zvědavě ptají: „A cože nás tak najednou hostíte?”
   „Je to pro nás příjemný pohled,” odpoví hoši dvojznačně a pak jdou s pravdou ven, „my jsme totiž mezi ty oplatky naplivali!”

   „Vlasy si máte čistit každou středu,” zlobí se na Filipa sestra v lázních, „ale to jen kvůli vším. Jinak si je musíš česat každý den!”

   Pokaždé, když byly děti v lázních přespříliš hlučné, sestra je upozorňovala: „Potichu, pod náma spí malé děti s maminkama!”

   Z lázeňského deníčku: „Jak tu vaří? Maso!”

   Lázeňský deníček: „Když jsem se balil do lázní, trochu mě zarazilo, proč máme mít náhradní plavky. Při pohledu na místní sušičku jsem to pochopil.”