Cestovatelé a dobrodruzi

   Vystoupil cizinec z nečisté Amazonky a ptal se domorodce: „Kde se zde koupají ti, kteří se už vykoupali?”

   Přijde mladý muž do baru, objedná si, napije se a začne se rozhlížet kolem sebe. Vtom spatří strašně malého človíčka, jak stojí na barové stoličce a přesto stěží dosáhne na skleničku. Ptá se tedy barmana: „Kdo to je, ten trpaslík? Takhle malého člověka jsem v životě neviděl.”
   Nato se barman otočí k trpaslíkovi: „Pane Hanzelka, řekni tady mladýmu, jak jsi tenkrát v Jižní Americe řekl tomu šamanovi, že je podvodník a umí houby!”

   Zlobí se kamarádi cestovatelé na svého druha: „Ty nemůžeš nechat ani jednu sukni na pokoji, viď?”
   Ten se ohradí: „No a jak jinak se s těma cizinkama mám domluvit, když neumím španělsky?”

   Známý cestovatel se ve společnosti vychloubá: „Navštívil jsem už úplně všechny země světa.”
   „Ale myslím, že jednu ne,” prohlásí s notnou dávkou sebevědomí starší posluchač, který už se na toho nafoukance nemůže dívat.
   Zpychlý dobrodruh se zajímá: „A jaká že je to země?”
   Posluchač praví: „Havárie.”

   „Co tady pěstujete?” zeptal jsem se na svých cestách místních malozemědělců.
   Děda odvětil: „Pěší turistiku, mladej.”

   Co je pro cestovatele největší trapas?
   Když si slovenský horolezec vezme na výpravu místo mačky kočku.

   „Na Sibiři je o pět hodin víc než v Česku,” upozorňuje dobrodruha na letišti přítelkyně.
   „Já vím,” odvětí on, „budu si muset zvyknout, že mají dny 29 hodin.”

   Cestovatel se vrátí z cest po neobydlených končinách panenské přírody, ale je nějaký skleslý.
   „Co se stalo?” zajímá se žena, která nejlíp pozná, že tomu jejímu něco leží na srdci.
   „Ale, nebudeš tomu snad ani věřit, jakou já mám smůlu,” smutní dobrodruh. „Po celou dobu, co jsem se toulal v přírodě, jsem si všechny zážitky zapisoval do svého deníku. A cestou zpátky se mi někde ztratil!”
   „Tak se netrap,” utěšuje smutného cestovatele manželka. „Třeba ho ještě někde objevíš. Zkus třeba zajít na náměstí do trafiky, tam mají deníků plný pult.”

   Známý zkouší cestovatele: „Bů! Bů! ... Víš, co jsem říkal?”
   „Ne, nechápu.”
   „Fakt? Tak jak se teda mluví v tom Bůtánu, když jsi tam teď byl?”

   Zážitky z Nového Zélandu: Na svých cestách po domorodých oblastech jsem si v místní „restauraci” prohlížel jídelníček. Hnus, jen čočka bylo jediné, co se mi zdálo trochu poživatelné. Tak jsem si ji teda objednal... A za okamžik mi přinesli talíř plný očních bulev!