Loď

   V námořnické krčmě, vyzdobené exponáty ryb, krabů a jiných nejedlých oblud, mezi modely starých vraků si dal kapitán Peterson řízek. Po několika marných zásazích nožem zavolal vrchního a pravil: „Pane vrchní, tady to máte a pověste to zase na stěnu!”

   Na lodi prosí slečny starého mořského vlka, aby jim vyprávěl nějaký vtip. Námořník: „Ale já znám jen samé sprosté.”
   A děvčata na to, ať tedy místo každého sprostého slova zakašle, že už si to domyslí. Námořník spustí: „Echm echm echm echm. Chrchly chrchly echm, chm echm chrchly chrchly. Chrchly chrchly echm echm... Do prdele, teď jsem to zkurvil.”

   Jedou dva Slováci lodí do Ameriky. Jakmile vyplují, připíná si Jáno na hruď velkou jednotku.
   „Nač to máš?”
   „To jsi neslyšel, že při námořních neštěstích zahyne každý druhý pasažér?”

   „Stevarde, jeden váš kolega vnikl do mé kabiny a znásilnil mne!”
   „A co byste chtěla v turistické třídě - snad kapitána?”

   Mohutná vlna vyvrhla z vraku kdysi přepychové lodi dva trosečníky na pustý ostrov. Jeden držel v pevně sevřené ruce láhev whisky. Sotva však vystoupil na břeh, dal se do zoufalého nářku.
   „Nebreč,” utěšoval ho druhý, „snad popluje brzy kolem nějaká loď a zachrání nás! A ještě ke všemu máme láhev whisky!”
   „No právě! Já skočil do moře původně se dvěma lahvemi...”

   Připluje trosečník na ostrov, kde se na něho vrhnou dva vyzáblí, otrhaní mužové.
   „Kdy jste ztroskotal?”
   „Dnes ráno.”
   „Výborně! Člověče, na vás čekáme! My jsme si vsadili v 34. sázkovém týdnu do sportky a do dneška nevíme, jak vyšel druhý tah!”

   Jeden prozíravý trosečník se zachránil s plnou bednou whisky. To se mu to potom trosečničilo! Když ho po delším čase objevil zaoceánský parník a zachránci vystoupili na břeh, ptali se ho: „Proč jste o sobě neposlal žádnou zprávu, když tu máte kolem sebe tolik prázdných lahví?”
   „To bylo těžké,” povídá trosečník. „Všechny ty láhve byly nejdřív plné a nemělo cenu je vypouštět na moře, protože by šly ke dnu.”
   „To je jasné, ale potom, byly prázdné!”
   „Ano,” přikývl trosečník, „ale já neměl, čím bych je zazátkoval, protože jsem tu neměl vývrtku, a tak jsem namačkal všechny zátky prstem dovnitř.”

   Doplaval trosečník k ostrůvku uprostřed moře a nevěří svým očím. Na břehu stojí živa a zdráva manželka, která s ním jela na stejné lodi. Chce se jí vrhnout do náruče, ale manželka nemá na něžnosti čas. Spustí okamžitě: „Ty flamendře! Ty proutníku! Ty nevěrníku! Kdes byl tak dlouho? Loď se potopila už před dvěma dny!”

   Zachráněný námořník vypráví svým přátelům: „Když se začala loď potápět, dal mi kapitán rozkaz, abych vzal do člunu dvacet šest žen, které byly na naší palubě, a pokusil se s nimy doplout k pevnině. Podařilo se to. Již druhého dne jsme dopluli k neobydlenému ostrovu. Já a všech šestadvacet žen.”
   „A trvalo dlouho, než vás zachránili?”
   „Velmi dlouho. Pro mne zvlášť byla ta doba velmi dlouhá, protože jsem se musel skrývat v korunách stromů.”

   Námořník ztropil v restauraci velkou výtržnost, protože neměli žádný mošt nebo limonádu. Výčepník se diví: „Já nevím, proč se tak rozčilujete kvůli limonádám, když vy sám jste si objednal už pátý rum!”
   „No jo,” povídá námořník, „ale hodlám se taky jednou oženit a mít děti. A co ty chuděrky budou pít?”