Sousedé

   Nový nájemník v domě. Na konci chodby jsou otevřené dveře, tak do nich nahlédne a vidí ženu, jak se drží za prsa a skáče ze stolu na zem. Vedle stolu sedí chlap na nočníku a drží deštník. Nový nájemník jde k výtahu, potká domovníka a ptá se ho: „Ty lidi tam vzadu..., nemám zavolat doktora?”
   A domovník na to: „To jsou hluchoněmí. Ona mu říká, ať skočí pro mléko, a on, že tam prší a že se na to může vysrat.”

   Ptá se sousedka Markétky: „Je maminka doma?”
   „Ne, není.”
   „A co tvůj tatínek?”
   „Také ne.”
   „A babička také není doma?”
   „Ta, jak teď má zlomenou nohu, tak se ještě nestihla schovat.”

   O půlnoci zvoní zvonek u Vonášků.
   „Kdo je?”
   „Soused.”
   „A co chcete, člověče, takhle pozdě v noci?”
   „Máte česnek?”
   „Nemáme!”
   Asi za půl hodiny zvoní zvonek znovu.
   „Kdo je?!”
   „Soused.”
   „A co pořád chcete?!”
   „Nic, nesu vám česnek.”

   „Dobrý den, sousede, nevadí vám, že jsem přeparkoval vaše auto?”
   „Ne, a kde je teď zaparkované?”
   „Ve vašem obýváku těsně před mým TIRákem!”

   „Kdybyste měl o trochu delší jazyk,” povídá panu Nováčkovi soused, „nemusel byste utrácet za žiletku.”
   „Proč myslíte?”
   „Máte ho ostrý jako břitvu!”

   Božce Křúpalové zemřel v nemocnici manžel. Zvědavá súsedka Mařena Kočicova sa zvědavě ptá: „A na co umřél tvůj starý?”
   „Ale, na chřipku...” odpoví smutně vdova.
   Mařena soucitně a s lítostí řekne: „No, ještě, že to nebylo nic vážnějšího...”

   „To je hrůza, paní sousedko, zamrzl nám vodovod, to zase budou výdaje!”
   „To je prdlajs, paní sousedko, proti tomu, že můj starej denně zamrzne v hospodě Na růžku. To jsou pak výdaje!”

   „Dobrý den, hledám pana Kalianka, jsem jeho spolužačka.”
   „Dělejte si legraci z někoho jiného, pan Kalianko v životě do žádné školy nechodil!”

   Stěžuje si pán ze Stodolní ulice na sousedy: „Měsíce neviděli vodu a pořád se to mydlí!”

   „Dneska je tu nějaký klid,” podiví se dcera na návštěvě u rodičů, kde se už několikrát mohla přesvědčit, jak hlasité ti chudáci mají sousedy.
   „Naštěstí jsou všichni na Moravě,” vysvětluje matka. „Jak cikáni uslyšeli slovo vinobraní, hned se tam rozjeli.”