Mezilidské vztahy

   Nový nájemník v domě. Na konci chodby jsou otevřené dveře, tak do nich nahlédne a vidí ženu, jak se drží za prsa a skáče ze stolu na zem. Vedle stolu sedí chlap na nočníku a drží deštník. Nový nájemník jde k výtahu, potká domovníka a ptá se ho: „Ty lidi tam vzadu..., nemám zavolat doktora?”
   A domovník na to: „To jsou hluchoněmí. Ona mu říká, ať skočí pro mléko, a on, že tam prší a že se na to může vysrat.”

   Ptá se sousedka Markétky: „Je maminka doma?”
   „Ne, není.”
   „A co tvůj tatínek?”
   „Také ne.”
   „A babička také není doma?”
   „Ta, jak teď má zlomenou nohu, tak se ještě nestihla schovat.”

   O půlnoci zvoní zvonek u Vonášků.
   „Kdo je?”
   „Soused.”
   „A co chcete, člověče, takhle pozdě v noci?”
   „Máte česnek?”
   „Nemáme!”
   Asi za půl hodiny zvoní zvonek znovu.
   „Kdo je?!”
   „Soused.”
   „A co pořád chcete?!”
   „Nic, nesu vám česnek.”

   „Dobrý den, sousede, nevadí vám, že jsem přeparkoval vaše auto?”
   „Ne, a kde je teď zaparkované?”
   „Ve vašem obýváku těsně před mým TIRákem!”

   „Kdybyste měl o trochu delší jazyk,” povídá panu Nováčkovi soused, „nemusel byste utrácet za žiletku.”
   „Proč myslíte?”
   „Máte ho ostrý jako břitvu!”

   Božce Křúpalové zemřel v nemocnici manžel. Zvědavá súsedka Mařena Kočicova sa zvědavě ptá: „A na co umřél tvůj starý?”
   „Ale, na chřipku...” odpoví smutně vdova.
   Mařena soucitně a s lítostí řekne: „No, ještě, že to nebylo nic vážnějšího...”

   „To je hrůza, paní sousedko, zamrzl nám vodovod, to zase budou výdaje!”
   „To je prdlajs, paní sousedko, proti tomu, že můj starej denně zamrzne v hospodě Na růžku. To jsou pak výdaje!”

   „Dobrý den, hledám pana Kalianka, jsem jeho spolužačka.”
   „Dělejte si legraci z někoho jiného, pan Kalianko v životě do žádné školy nechodil!”

   Návštěva, hostitelka se chce pochlubit a tak přinese hrnek nádherně vonící horké kávy: „Tu nám včera přivezli známí přímo z Brazílie.”
   „A jak to udělali, že jim cestou nevystydla?”

   Polákovi si koupí nové pancéřové pianino.
   „Tak jsem přemýšlela, že by se nám mohlo hodit i k něčemu jinému než ke hraní,” nadhodí večer paní Poláková. „Když pořád straší s těmi teroristickými útoky, mohli bychom ho v nouzovém případě použít jako kryt!”