Mezilidské vztahy

   Padl před ním na kolena a zlomil si nohu.

   Měl tisíc přátel, ale stejně je nedovedl spočítat.

   Slečna Eva se přestěhovala a s radostí přivítala, že má mladého, pohledného a co víc, svobodného souseda. Každý den ho pozorovala, jak několikrát klepe polštáře a obdivovala ho, jak je čistotný.
   Po nějakém čase se osmělila a přišla za ním na návštěvu. Avšak sotva vstoupila do jeho bytu, překvapil ji nelibý smrad a ještě více byla překvapena tím, jaký má ten muž doma bordel.
   „Každý den vás vidím, jak svědomitě vytřepáváte polštáře, jaktože tu máte takový chlív?” neskrývala rozčarování.
   „Jo, polštáře,” pochopil soused a odklepal cigaretu na koberec, „tomu se nedá vyhnout, vždycky na nich mám takového popela...”

   „Kamile,” osloví soused souseda přes plot zahrady. „Moje slepice tě jdou poprosit, jestli bys jim zase na neděli nepůjčil kohouta!”

   Potkají se dva známí a jeden připomíná: „Loni jsi tvrdil, že budeš do roka milionářem.”
   „No však,” s klidem odvětí druhý. „Začínám shromažďovat svůj druhý milion. Jediná smůla je v tom, že ten první mi stále chybí!”

   „To je dětí jako smetí,” volá na sousedku paní Hrdličková. „Kam s nimi jdete?”
   Sousedka odpoví: „Do spalovny!”

   Pan Holý zvoní na souseda Vodičku: „Pane Vodička, jste doma?”
   „Ne!”
   „Ale za dveřmi vidím vaše boty,” namítne pan Holý.
   Z druhé strany dveří se ozve: „Já mám dva páry!”

   V místnosti se vypráví: „... A jak jsem byl tak naštvanej, vyhodil jsem ze šestého patra televizor!”
   „To muselo být nebezpečné, nezranil někoho dole na chodníku?” zajímá se jeden z posluchačů.
   „Naštěstí ne, všichni bezdomovci z ulice byli zrovna v supermarketu pro iron.”

   Na dveře panelákového bytu klepe stará brýlatá úřednice: „Tady sociálka. Sousedi si na vás stěžovali, že jste strašná prasata!”
   „Chro? Chro?”

   „Jednou jsem byl v Poděbradech,” vypráví hochům z klubu Jiří, „a už se o mně učí ve škole jako o významné osobnosti naší historie.”