Na vesnici

   Potkají se dva strejci na návsi a jeden povídá: „Člověče, v tý Praze je to ohromný. Dají ti najíst, nechají tě vyspat a ještě ti zaplatí.”
   „Tys tam byl?”
   „Ne, ale moje dcera.”

   Mladík jde na letní brigádu a protože nic neumí, dají ho alespoň pást ovce, protože se domnívají, že na tom nejde nic zkazit. Ráno vyžene, večer zažene, takže ráno dostane dvacet ovcí a večer po návratu je počítají, počet souhlasí.
   „A co těch deset zajíců?” ptá se předseda.
   „Jací zajíci?”
   „No ti malí, ušatí.”
   „Proboha, a ty potvory mi daly nejvíc zabrat - ne a ne je dostat dohromady!”

   Byl jednou jeden farmář, který pěstoval melouny. A dařilo se mu, ale měl starosti s kluky z okolí, kteří mu vždycky v noci vlítli na pole a pár melounů mu odnesli. Tak trochu zapřemýšlel, jak na ně a nakonec vyrobil velikou ceduli: „Pozor, jeden z melounů je napuštěn kyanidem!” a postavil ji na kraj pole.
   Když se za pár dní přišel podívat, jak to vypadá, zjistil, že žádný meloun nechybí, ale na jeho ceduli připsala dětská ruka: „Teď jsou ty melouny dva!”

   Farmář říká ženě: „Dvě z našich slepic už neponesou vejce.”
   „Jo? A jak to víš?”
   „Před chvílí jsem je přejel traktorem.”

   Sedlák přijel z pole se žebřiňákem sena. Přihnala se letní bouřka, blesk uhodil do žebřiňáku a seno začalo hořet. Sedlák se diví a říká: „No toto?”
   Pak udeří další blesk a zabije koně. Sedlák zase: „No toto?”
   Další blesk uhodí do psí boudy a zabije psa. Sedlák opět: „No toto?”
   Kouká selka z okna a vidí tu zkázu. Vyběhne na zápraží, když blesk práskne znovu a zabije ji. Sedlák na to: „No proto.”

   Jednou takhle poslala babička na americké farmě malého Johnnyho s kýblem pro vodu k skalnímu jezeru. Johnny je za chvilku zpátky, celý vyděšený povídá: „Babi, v tý vodě je krokodýl!”
   „Jo, ten už tam žije několik let, ale nikdy nikomu neublížil. A nejspíš z tebe má stejný strach, jako ty z něj.”
   „No, jestli má takovej strach, jako já, tak ta voda stejně nebude k pití.”

   To takhle jednou zajdou výletníci na salaš a povídají s bačou: „Tak co, bačo, jak se mají ovce?”
   „No, černé dobře.”
   „A co bílé, bačo?”
   „No, bílé taky dobře.”
   „A zdravé jsou, bačo?”
   „No černé jsou zdravé.”
   „A co bílé?”
   „No bílé jsou taky zdravé.”
   „A dojí dobře, bačo?”
   „No černé dojí, dojí dobře.”
   „A co bílé, bačo?”
   „Ale, aj bílé dojí dobře.”
   „Bačo, a proč je pořád dělíš na černé a bílé?”
   „No černé jsou přece moje.”
   „A co bílé, bačo?”
   „No ty jsou taky moje...”

   Bohatý statkář na vesnici nutí syna, aby si vzal dceru jiného bohatého statkáře a jejich majetek se tak spojil. Syn se brání, protože jeho nastávající opravdu žádná krasavice není a navíc je velmi hloupá až blbá. Otec mu radí, aby jí tedy při plnění manželské povinnosti dal na hlavu kulicha a nemusel na ni koukat.
   Jako svatební dar dostanou obraz. Novomanžel ho chce přibít na zeď v ložnici a říká své ženě: „Přines hřebíky.”
   Ona odchází a opakuje si: „Hřebíky, hřebíky...”
   Donese je a on povídá: „Ještě kladivo!”
   Ona odchází: „Kladivo, kladivo...”
   Přinese to a jak tak přibíjí manžel hřebíčky do zdi, praští se do prstu a zařve: „Do pí...”
   A ona odchází: „Kulicha, kulicha...”

   Povídají si dvě babky na návsi: „Tak copak ta vaše vnučka dostala od toho Taliána?”
   „No, povídala, že prej syfilis.”
   „A co to je?”
   „To já nevím, paní, ale asi je to větší než Mercedes.”
   „A jak to víte?”
   „Protože taky povídala, že jestli to dopadne jak myslí, tak se v tom poveze celá vesnice...”

   Radí se sedlák se starou: „Ten náš beran je nějaký smutný. Nemám ho zaříznout?”
   „No, když myslíš, že ho to rozveselí...”