Pražáci

   Pražák přijde do kupé, kde sedí Ostravák a říká mu: „Posuň se až k voknu!”
   Ostravák nereaguje, jen se nechápavě rozhlíží.
   Pražák zase: „Tak se posuň až k voknu.”
   Ostravák už to nevydrží a povídá: „Tak už kvokni, ty pičo.”

   Vypráví pražský student kamarádovi o svém zažitém zvyku: „Vždycky, když jedu metrem domů na Černý most, opřu se o protější dveře a pospávám. Má to tu výhodu, že se nemusím bát, že bych zaspal. V Rajské zahradě mě to vždycky probudí...”

   Děda se vrátí z Prahy a v přátelském teple zaslíbené hospůdky povídá: „Přátelé, až někdy pojedete do té naší stověžaté Prahy, nenechte se zmást, když vás v metru pustí dva mladíci sednout mezi sebe. Na sedadle bude připínáček!”

   Potkají se dva Pražáci v metru: „Čau, kam jedeš?”
   „Do Brna.”
   „Metrem?!”
   „No, vystupuju na Českomoravský.”

   Potkají se dva Pražáci: „Tys byl u Prašný brány?”
   „Ne, proč myslíš?”
   „No, že jseš tak zaprášenej.”

   „Chodové jsou moje parketa,” pochlubil se rodilý Pražák. „Vždyť pocházím z Chodova!”

   Dostane se Pražák do Brna, najme si průvodce a nechá si ukazovat město, které zná jen z knih. Pořád je nějaký nespokojený a když projíždí přes Černovice, nedá mu to a říká svému průvodci: „Hele, koukej, máte tu všechno hrozně malé. Například tato budova by byla u nás v Praze alespoň třikrát větší!”
   „Tak to vám věřím, to je totiž blázinec!”

   „Neznáš nějakého Čárlse Bridže?” ptá se Pražák známého.
   „Neznám, kdo to má být?”
   „Asi nějakej slavnej herec, protože se sem na něj prý jezdí dívat turisti z celého světa!”

   Vytahuje se obyvatel Hradčan: „Jsem David Copperfield! Dokážu jedním pohybem ruky nechat zmizet celý Pražský hrad i se zlatou uličkou!”
   „A jak?”
   „Zatáhnu rolety.”