Vánoce

   „Milý Ježíšku, děkuji ti za dárek,” povídá Jenda.
   „To je maličkost,” odpovídá Ježíšek, „nemáš zač.”
   „Taky si myslím, ale maminka mi přikázala poděkovat.”

   Na Vánoce přijde dopis od známých z USA. Tatínek si ho přečte a povídá manželce: „No koukám, že se tvůj bratr v té Americe nemá špatně. Tady píše, že dostal nějaké elektrické křeslo.”

   V posteli si Pepík povídá: „Jak vidím, Ježíšku, tak jsem tě letos málo podplatil.”

   O vánočních svátcích: „Babi, co dostal děda pod stromeček?”
   „Infarkt.”

   „Proč chodíš na Štědrý den po bytě nahá?” ptá se manžel manželky.
   „Aby sis uvědomil, že se jmenuji Eva a mám dnes taky svátek!”

   „Co dáš ženě k Vánocům?”
   „Nic.”
   „A ona tobě?”
   „Také nic.”
   „To budete mít chudé Vánoce.”
   „Jaképak chudé, víš, jak si bohatě ušetříme práce?”

   Před jedním americkým supermarketem vlezlo malé děcko Santa Clausovi na klín a on se ho zeptal, jako všech dětí: „Tak co bys chtěl k Vánocům, maličký?”
   Děcko vyvalilo oči, poklesla mu brada a po pěti vteřinách povídá: „Cože?! Tys nečetl můj e-mail?!”

   Děda Mráz prosviští komínem, přistane v dětském pokojíku, uslyší jakési vzlykání vedle v pokoji a zahuláká: „Hej děti! Děda Mráz vám přinesl dárky, tak žádný pláč!”
   Vedle v pokoji ustane vzdychání a ozve se: „Tak mu vyřiď, ať to složí ve sklepě, že děti budou až na přesrok...”

   Paní učitelka se ve škole ptá dětiček, jaký hezký dáreček by si přály k Vánocům. Dětičky se hlásí ostošest a třepetají ručkama. Paní učitelka vyvolá Toníčka, který se hlásí nejusilovněji.
   Toníček radostně vyskočí a už s rozzářenýma očkama vypráví: „Paní učitelko, já bych si přál traktor s velikým valníkem, aby se mi na něj vešlo hodně písku, až si budu hrát za barákem na pískovišti.”
   „No vidíš, Toníčku, to je moc hezké přání a jistě se ti splní.”
   Pak si všimne, že i Mařenka se hlásí, div si ručku neutřepe, a tak vyvolá i ji. A Mařenka ze sebe hned vysype, až se u toho zajíká: „Paní učitelko, já bych si přála velikou panenku - mrkací, mluvící a ještě aby uměla chodit.”
   „No, Mařenko, to je také moc hezké přání. I tobě se jistě splní.”
   A tak vyvolává další a další děti, které se snaživě hlásí a dětičky se chlubí svými přáními. Najednou si paní učitelka všimne, že Pepíček v poslední lavici zamračeně sedí, jako jediný se nehlásí a evidentně má paní učitelku na háku.
   „Ale Pepíčku, copak ty? Ty nemáš žádné přání?”
   „Mám!”
   „A copak ty by sis tedy přál?”
   „No, paní učitelko, když už to teda musí bejt, tak já bych si přál k Vánocům syfilis.”
   „Cože, Pepíčku? No to snad nemyslíš vážně!”
   „Ale jo. Když totiž budu mít syfla, chytne to ode mě ségra, od ségry táta, od táty máma a od mámy to chytne pan soused. A tomu to, hajzlovi, přeju, protože mi včera schoval koloběžku.”

   Stěžuje si Pepek po Vánocích v hospodě: „Manželka s dcerou mi daly pod stromeček tričko. A zase s břichem!”