Volný čas a koníčky

   „Co chytáte?” vyzvídají na rybáři kolemjdoucí.
   „Lejny.”
   „Hm, lejny... A chytil už jste nějaké to lejno?”

   Předseda družstva načapá jednoho ze zahrádkářů na bobku v křoví: „Ale Karle, co ty tady děláš? Myslel jsem, že jste si postavili u chaty novou kadibudku...”
   „To je pravda, ale než bych se dočkal, až půjdu na řadu, dávno už bych měl v kalhotách.”
   „Proč?”
   „No, scházejí se nám tam bezdomovci z celého okolí!”

   „Útok na tři?”
   „Cože?”
   „Útok na tři!”
   „A, tak...”
   „Díky.”

   Na břehu rybníčka sedí dva rybáři. Jeden z nich si znaveně otře rukávem čelo a povídá: „Dneska to ale paří, viďte?”
   „Jenom dobře,” libuje si druhý. „Aspoň budou rybky hezky opálené.”

   „Představ si, že se mi mezi kaktusy zabydlel ježek.”
   „A co jsi s ním udělal?”
   „Zatím nic, nemůžu ho najít!”

   Poklidného vlahého rána vytrhne z poklidného podřimování poklidného rybáře nekompromisně nepoklidný mobilní telefon a v něm ještě méně poklidný hlas zanedbané ženy: „Sakra, zbudím se a ty nikde. Kde, proboha, jseš?”
   „Sedím na rybách,” rezignovaně odvětí muž s prutem.
   „No, hm, dobře... Ale neseď na nich moc dlouho, ať se ti nezapaří.”

   „Jestli nebudete chodit na zahradu,” hrozí rodině matka, „tak ji můžeme vyhodit!”

   Nadává závistivý zahrádkář: „Narozdíl od vás a těch vašich krásně vybarvených třešní, sousede, já se soustředím spíš na to, aby byly chutné a zdravé, a nehraju si jako malé dítě s pastelkama!”

   Víte, kdo je nejnatvrdlejší?
   Rybáři - nosí pláštěnku, i když neprší.