Restaurace

   Vrchní volá na hosta: „Pepo, zapomněl jsi zaplatit!”
   „Vždyť jsem taky pil proto, abych zapomněl!”

   „To překvapení šéfkuchaře bylo opravdu nečekané,” uznale povídá číšníkovi host, „kuře s rezavými vlasy jsem ještě nikdy neviděl...”

   Chlápek v restauraci: „Pane vrchní, ještě prosím jednu kostku cukru.”
   „Vždyť už jsem vám jich přinesl aspoň šest.”
   „No jo, ale všechny se mi rozpustily!”

   Chlapík si po obědě v restauraci prdne. Strašně se stydí, a tak aby zakryl, co se stalo, trochu zavrže židlí. Nahne se k němu chlapík odvedle a říká: „Úplně jiný zvuk, co?”

   V restauraci: „Nešlo by, prosím vás, to kuře dopéct?”
   „Ono se vám zdá nedopečené?”
   „No nevím, ale zobe mi z talíře brambory!”

   „Haló, vrchní, ten řízek, co jste mi donesl, je cítit rumem!” volá muž.
   Číšník odstoupil dva kroky od stolu: „A teď?”

   „Pane vrchní!” volá host.
   „Prosím!”
   „Chtěl bych se vás zeptat, co pije váš kuchař.”
   „Rum.”
   „Tak mu vyřiďte, ať přestane chlastat a začne vařit!”

   „Jakým způsobem si přejete ta vejce servírovat?” táže se číšník hosta.
   „Má to nějaký vliv na cenu?”
   „Nemá,” odpoví číšník.
   „Fajn, tak mi je přineste na bifteku!”

   Přijde host do restaurace a objednává si u vrchního: „Dvě vajíčka, jedno natvrdo až do zelena, druhé napůl syrové, dva připálené toasty, rozteklé máslo a dva plátky slaniny, z jedné strany syrové a z druhé spálené. K pití slabou a studenou kávu.”
   „Omlouvám se, ale to asi naši kuchaři nesvedou.”
   „Jakpak by ne, včera se jim to podařilo!”

   „Pane vrchní, v polévce mám kontaktní čočky!”
   „Kde? Nevidím je.”