Ze života

   „Paní, je to tady bezpečný podnájem? Jsem totiž zlatníkem a mám velice cenné šperky.”
   „Můžete být naprosto klidný. Můj manžel je už tři roky v base a ještě bude sedět jedenáct let!”

   „Dobrý den, já jsem Prokop Tunel.”
   „To jste udělal kus práce, že jo.”
   „Ale ne, inženýr Prokop Tunel.”
   „Jo, aha, vy ne, ale inženýr prokopl tunel.”

   „Kolik je hodin?”
   „Za pět minut.”
   „Za pět minut kolik?”
   „Nevím, mám jen velkou ručičku!”

   Jde pán po chodníku a vidí postaršího pána, jak stojí opřený u lampy a zvrací. Zastaví se u něj, poklepe mu na rameno a povídá: „Máte recht, co byste se s tím sral.”

   Uklízečka na veřejných záchodcích přistihne Oldu, jak čurá vedle pisoárů. Rozmáchne se po něm koštětem: „Vy prase, proč nečuráte do pisoáru?!”
   „Je jich jen pět... a dneska je sobota!”

   Pan Novák sedí v poklidu na záchodě, když se najednou otevřou dveře a v nich uklízečka: „Nenechejte se vyrušovat, pane, hned jsem pryč - jenom to tady vytřu!”

   Pan Kalianko se ptá: „Vy se jmenujete Grvintrompritz?”
   „Ne, já jsem Novák.”
   „Omlouvám se, mně se ta dvě jména stále pletou!”

   Nešika vzpíná ruce k nebi: „Já vím, že nešikovné maso musí pryč... ale bez rukou, bez nohou...?”

   „Ten kožich je cítit naftalínem, dejte si ho přes noc na balkon!”
   Druhý den: „Tak co zápach, zmizel?”
   „Jo, ale i s kožichem!”

   „Já bych prosila důchod po mým muži.”
   „A co byl váš manžel?”
   „Souchotinář.”
   „A co dělal?”
   „Kašlal.”
   „Ale z toho přece nemohl být živ!”
   „Však taky umřel!”