Hřbitůváčky

   Přišla čerstvá vdova do pohřebního ústavu dojednat podrobnosti pohřbu svého manžela. Řekla řediteli, že chce, aby byl její manžel pohřben v tmavě modrém obleku. On se jí zeptal: „Nebylo by jednodušší pohřbít ho v tom černém obleku, který má na sobě?”
   Ale ona trvala na svém a přislíbila libovolnou peněžní částku. Když nastal čas obřadu, vdova se dostavila na hřbitov a vidí, že její manžel leží v rakvi v krásném tmavě modrém obleku. Přistoupila tedy k řediteli ústavu a pochválila ho, že se jí oblek velice líbí. Pak se zeptala na cenu. On říká: „Víte, vlastně to nestálo ani korunu. Totiž, stala se velmi zajímavá věc. Hned, jak jste odešla, přivezli jiného nebožtíka, který čirou náhodou měl na sobě tmavě modrý oblek. Byl asi tak stejně velký, jako váš muž. Tak jsem se zeptal vdovy po něm, jestli by jí vadilo, kdyby byl její manžel pohřben v černém obleku. Řekla, že to vůbec nevadí, naopak že to je dobře. No, a tak jsem prohodil hlavy...”

   „Šly kolem dvě děti a chtěly pochovat, tak jsem je pochoval,” pravil hrobník.

   Lékař a krejčí kráčí v pohřebním průvodu a krejčí si lékaři postěžuje: „Vy se holt máte, vám zfušovanou práci nikdo nevrací jako mně!”

   Pět chlapů nese rakev, když jeden znepokojeně nadhodí: „Nezdá se vám, že se ta rakev nějak otřásá?”
   „Nestraš,” uklidňuje ho další funebrák, „ten nebožtík má asi divoké sny!”

   Muž si na celý hřbitov vylévá srdce, že má rakovinu a že jde na operaci a že ji nemusí přežít. Zželí se ho jednomu duchovi a ten ho utěšuje: „Kamaráde, já jsem byl na úplně stejné operaci a podívej se - jsem tady?”

   Potkají se na pohřbu dva tuláci: „Kdo umřel?”
   „Hrobař - uklouzla mu noha a rakev ho zaživa pohřbila!”

   Hřbitov s odbívající půlnocí ožívá. Nad jedním z hrobů posedává smutně svěšená tmavá postava. Zezadu se k ní přiblíží další temná silueta a starostlivě praví: „Nedělej si starosti, příteli. Hoď starosti za hlavu...”
   „To bych taky rád... Hned co ji najdu.”

   „Když jsem šel v noci po hřbitově, spadla mi na hlavu šiška,” vypráví kamarádům z hospody vylekaný Standa Dolec.
   „A jaká?” ptají se ho kámoši.
   Standa na to vyklepaně: „Spíš čí!”

   Co to znamená, když čtyři nesou rakev?
   Bylo nás pět.

   Proč se krotitel duchů křečovitě drží za břicho?
   Snaží se zahnat ducha.