Nehody

   Víte, proč spadla opička ze stromu?
   Protože byla mrtvá.

   Řidič se po autonehodě probudí na nemocničním lůžku a uslyší hlas své dcery. Otočí se za hlasem a s narůstající hrůzou říká: „Co se mnou je? Něco je špatně! Je ti to vidět na očích... a proč tě nevidím?”

   Spadne chlapec do propasti a kamarád na něj volá: „Nezlomil sis nic?”
   „Ne!”
   „Nebacil ses?”
   „Ne!”
   „Neodřel ses?”
   „Ne!”
   „Jak je to možný, taková hluboká propast?”
   „To asi tím, že ještě pořád padám!”

   Jsou dva úhlavní nepřátelé a jeden z nich visí na skále, sotva se drží. Druhý zvolá: „Přiznej, že potřebuješ pomoc!”
   „Nikdy!” zařve první a uvolní se mu tři prsty.
   „Tak to přeci řekni,” křičí druhý, „vždyť o nic nejde!”
   Prvnímu se uvolní dva prsty, tentokrát prozměnu na druhé ruce, a tak se nakonec nechá přemluvit: „Tak mi pomoz. Potřebuji pomoc! Pomoz mi!”
   Druhý se nahoře zlověstně zasměje: „A proč bych to dělal?”

   Havaruje auto se šéfem a jeho sekretářkou. Šofér je na místě mrtvý, sekretářka napíchnutá na stromě, šéfovi se nic nestalo, ale strašně křičí. To naštve jednoho policajta a osopí se na něj: „Buďte zticha. Nevidíte, že ta žena mele z posledního?!”
   „Jen se podívejte,” zděšeně ukazuje nešťastník, „co má v ruce!”

   Otec se synem skáčí z letadla s padákem z výšky 1000 metrů nad zemí. Jsou v 750 metrech a otec volá na syna: „Otevři si padák!”
   Syn v klidu odvětí: „Času dóost!”
   Jsou 500 metrů nad zemí. Otec naléhá: „Otevři si padák!”
   Syn zase: „Času dóost!”
   Tato scéna se několikrát opakuje, až jsou 5 metrů nad zemí. Otec, na pokraji zhroucení, hystericky řve: „Otevři si padááák!”
   Syn nechápavě zavrtí hlavou: „Na co? To už skočím!”

   Zajistíme chlorovou dezinfekci Vámi určeného území v libovolném rozsahu. Spolana Neratovice.

   Jde Karel Gott kolem Spolany a vesele si prozpěvuje: „Jaký nádherný ch(l)ór...”

   Na louce leží muž, na zádech velký ruksak a okolo poletuje tisíce much. Co má v ruksaku?
   Padák.

   Pod vysokým jeřábem stojí ukrajinský dělník a přemítá: „Nechtěl bych, aby mi ty třítunové kvádry spadly na hlavu! I když ono by to vlastně bylo docela jedno, protože bych ji už stejně neměl...”