Detektivové

   Povídá si Sherlock Holmes s doktorem Watsonem.
   Holmes: „Vidíte támhle toho muže?”
   Watson: „Ano, a co s ním?”
   Holmes: „Vy na něm nevidíte nic zvláštního?”
   Watson: „A měl bych? Přijde mi jako normální občan, stejný jako tihle všichni lidé, co tu chodí okolo. Co bych měl vidět?”
   Holmes: „No to je přece jasné, Watsone, ten muž je gay! Víte, jak jsem na to přišel?”
   Watson se zamyslí a po pár minutách odpoví: „Už to mám, Holmesi. Vím, jak jste na to přišel!”
   Holmes: „Ano, jak tedy?”
   Watson: „Vy jste se s ním včera vyspal!”

   Rozhovor s profesionálem: „Co je na práci detektiva nejzajímavější?”
   „Vyslýchat hluchoněmého.”

   „Co jste dělal v pondělí mezi osmou a devátou hodinou?” táže se inspektor Clouseau.
   „Proč se ptáte? Myslíte si, že jsem ho zavraždil?” brání se vyslýchaný.
   „Já nemyslím,” odsekne kriminalista, „já jsem policajt!”

   Sherlock Holmes a doktor Watson si vyjeli do přírody. Večer unaveni ulehli do stanu. Holmes se v noci probudil, šťouchl do Watsona a když se vzbudil, povídá: „Drahý Watsone, vidíte ty jasné hvězdy? Všiml jste si, jak je jasné nebe? Co z toho můžete vyvodit?”
   Watson praví: „Tedy, toto nám jasně říká, že zítra bude suché a slunečné počasí.”
   „Ne, Watsone, je to mnohem jednodušší,” namítne velký detektiv. „Někdo nám ukradl stan!”

   Jednoho dne vejde doktor Watson do kanceláře Sherlocka Holmese na Baker Street.
   „Dobré jitro, milý Watsone,” praví velký detektiv. „Dnes jste si vzal vlněné spodky s česanou přízí, není-liž pravda?”
   „Ano!” zvolal Watson, celý udivený. „Ale řekněte mi, příteli, jak jste dospěl k této geniální dedukci?”
   „Žádná dedukce, Watsone,” opravil ho Sherlock Holmes. „Prostě pozorování. Zapomněl jste si obléci kalhoty!”

   Detektiv se chlubí chlapcům z hospody: „Já to svoje zaměstnání prostě miluju. Stačí, když vždycky na stadionu najdu nějakého zloděje nebo překupníka a můžu chodit na hokej úplně zadarmo!”